IV. Trichotomie kontroly

Hlavní úkol v životě, píše Epiktétos v Rozpravách, je jednoduše tento: identifikovat a rozdělit věci tak, abych si snadno mohl říci, které jsou vnější, tedy mimo mou kontrolu, a ty, které mohu podle svojí volby ovlivnit. Kdepak mám hledat dobré a zlé? Ne ve vnějším, jež je mimo mne, ale uvnitř sebe podle možností volby, které jsou mi dány.

Dnes vám podrobněji představím dichotomii, respektive trichotomii kontroly jako jednu ze stěžejních stoických myšlenek, stoických technik, a zároveň jako jeden z nástrojů, jímž velmi snadno, po mém soudu, můžeme svůj život zaměřit na to, na čem záleží, a uvědomit si, že nemá smysl honit všechny zajíce, které les nabízí.

Z vlastní zkušenosti mám za to, že už jen to, že se s ideou trichotomie kontroly seznámíme, nám prospěje. Nemusíme trávit hodiny a dny v knihách, uzavírat se do hluboké meditace a v ní pečlivě vážit každou jednotlivost v našich životech, do jaké míry je v naší moci, pod naší kontrolou. Jen to, že si občas vzpomenu na to, že pro mne má daleko větší přínos, pokud budu svůj čas a zájem věnovat tomu, co v mojí moci je, než věcem, které v ní nejsou, věcem vnějším a mimo mou kontrolu, mi pomáhá k tomu, abych trávil život smysluplněji, a odrazuje mě od toho, abych jej věnoval sledování české politiky, což je skvělá hodnota sama o sobě, když uvážíme, jak česká politika v posledních letech vypadá a jaké emoce v nás obvykle vzbuzuje.

Svou Rukojeť, Enchiridion, začíná Epiktétos takto: Některé věci jsou v naší moci, jiné mimo ni. Ty prvé zahrnují náš úsudek, naše potřeby, naše touhy a nechutě, a vůbec to, co se děje v našich duších a myslích. Ty druhé pak zahrnují naše tělo, hmotný majetek, naši pověst, reputaci, status, prostě řečeno vše, co není v naši moci ovládat. Ty prvé jsou přirozeně svobodné, neomezené a nerušené, ty druhé jsou oproti tomu křehké, nízké a omezené, a proto se o ně nemáme starat.

Smysl trichotomie kontroly spočívá v tom, že nám nabízí síto, filtr, jehož prostřednictvím si můžeme udělat přehled o tom, co je důležité a čemu stojí za to se věnovat, a co naopak můžeme s klidným srdcem nechat proplout kolem sebe. Jak jsem už vysvětloval, budu mluvit o trichotomii kontroly, nikoli klasické dichotomii, a to protože trichotomie přidáním kategorie, kterou si můžeme nazvat jako částečný vliv či částečná kontrola, nabízí síto poněkud jemnější než dichotomie.

Klasickou dichotomii popisuje třeba Epiktétos v citovaném úvodu své Rukojeti. Připomeňme si tedy pro začátek, co je trichotomie kontroly a co je jejím smyslem. Trichotomie kontroly je myšlenkový koncept spočívající v dělení věcí a fenoménů kolem nás do tří kategorií: věci, nad nimiž máme plnou kontrolu, kam spadá především náš niterný život, následně pak věci, nad kterými máme kontrolu částečnou, což je kategorie nejširší. Můžeme sem zařadit třeba své tělo, o to se můžeme a měli bychom pečovat, nicméně nemůžeme ovlivnit, úplně ovlivnit, zda máme husté vlasy, správně klenutý nos, nebo to, zda u nás propukne geneticky predisponovaná choroba. Konečně třetí kategorií jsou pak věci, které leží plně mimo sféru našeho vlivu, ať je otázka, kdo je prezidentem Ruska, nebo to, zda náš oblíbený tenista dokáže vyhrát Australian Open.

Účelem tohoto rozdělování je inventura toho, co ve svém životě mohu a umím, tedy uvědomění si, s čím je pro mě smysluplné pracovat, čemu se věnovat a přitom moci rozumně očekávat nějaký výsledek této své vyložené námahy. Pokud totiž strávím hodiny, dny, nebo dokonce týdny tím, že si budu lámat hlavu, jak je možné, že už dvacet let vládne Rusku jediný muž, nezměním na tom zhola nic a s největší pravděpodobností na tom nezmění nic ani sami Rusové. Obecně proto nemá smysl vynakládat příliš svého úsilí na něco, co je zcela mimo moji kontrolu, protože to, co se s něčím takovým mimo mou kontrolu stane, je, jak už správně tušíte, mimo moji kontrolu, a tak ani největší úsilí s největší pravděpodobností nepřinese pražádný výsledek.

Co jsou ale věci, nad nimiž máme plnou kontrolu? Na první pohled to vypadá, že nad ničím, že vše mohou ovlivnit nějaké externí vlivy. Nebuďme ale tak striktní a trochu si věřme: Máme kontrolu, třeba nad svými cíli a cestami, jež si pro jejich dosažení zvolíme. To je ohromně důležité. Já i vy máme kontrolu nad svými názory a hodnotami. Uvědomění si toho, že, o co budu usilovat, opravdu záleží jen na mně, už jen to si myslím, že je velice důležité. Řekněte to sami sobě: Mé cíle, to, o co se budu snažit, záleží jen na mně a jen na mně záleží, zda se rozhodnu dobře. To ale nevím, nikdo z nás to neví, zda se rozhodneme dobře, nebo ne. Můžeme se ale svobodně rozhodnout dát si záležet na tom, abychom se rozhodli dobře, a to je úžasná hodnota sama o sobě. Skutečně si vyhraďte těch pár minut a opravdu se nad tím zamyslete. Jsem si jistý, že mi dáte za pravdu. Co teprve, až si uvědomíte, že tato vnitřní svoboda je jen vaše, nikdo jiný vám ji nemůže vzít, pokud ho sami nenecháte.

Věci, nad kterými nemáme úplnou kontrolu, jsou myslím jasné. I když dnes uděláte úplně vše, co je ve vašich silách, a třeba i něco navíc, nijak nedokážete zabránit tomu, aby například zítra vyšlo slunce. Zde myslím není moc co vysvětlovat, snad jen připomenout, že vynakládat úsilí na ovlivnění něčeho, co ovlivnit nemůžu, je pošetilé. Právě proto je důležité si uvědomit, které věci ovlivnit nemohu, které jsou mimo moji kontrolu, proto abych si uvědomil, že vynakládat úsilí na jejich změnu je nesmyslné,

Pojďme se tedy raději podívat na onu střední kategorii, na věci, které sice ovlivnit mohu, ale jen do určité míry. To je, jak už jsem řekl, kategorie nejširší. Sem spadá naprostá většina toho, s čím se ve svých životech setkáváme, a právě proto by bylo nerozumné se tímto okruhem věcí nezabývat. Velmi dobře tuto kategorii a to, jak s ní pracovat, vysvětluje ve své knize Jak žít dobrý život William B. Irvine, který používá příklad s tenisovým turnajem.

Tento příklad bych si zde dovolil parafrázovat: Hrajeme-li tenisový turnaj, máme samozřejmě větší pravděpodobnost úspěchu, pokud jsme učinili to, co je v naší moci, proto, abychom se dobře připravili a abychom pro svůj úspěch v tenisovém turnaji udělali, co můžeme. I tak ale onen úspěch neleží v našich rukou, tedy možná na naší raketě. Co když se do turné přihlásí špičkový hráč zcela mimo naši výkonnostní úroveň? Pak máme sotva šanci uspět, přestože jsme se na turnaj připravovali dnem i nocí.

William B. Irvine připomíná, co jsem zde už zmínil, že bychom měli mít na paměti, že mezi věcmi, nad nimiž máme absolutní kontrolu, jsou cíle, jež si vytkneme: Myslím, že když se stoik zabývá věcmi, nad nimiž má jistou, ale ne plnou kontrolu, jako výhru v tenise, bude velmi opatrný v tom, jaké cíle si pro sebe stanoví. Obzvlášť bude obezřetný nastavením spíše vnitřních, a ne vnějších cílů. Z toho důvodu jeho cílem při hře tenisu nebude vyhrát turnaj, což je něco vnějšího, nad čímž má pouze částečnou kontrolu, nýbrž hrát tak, jak nejlépe dovede, což je něco vnitřního, nad čímž má plnou kontrolu. Vybráním tohoto cíle se ušetří rozhořčení nebo zklamání, pokud prohraje. Jelikož jeho cílem nebylo vyhrát turnaj, nemůže tak nedosáhnout svého cíle, bude-li hrát, jak nejlépe dovede, jeho klid nebude narušen.

O něco dále pak Irvine ve své knize Jak žít dobrý život píše: Když přijde na jiné a důležitější aspekty života, stoik si bude podobně opatrně vybírat své cíle. Stoikové by například doporučovali, abych se zabýval tím, zda mě moje žena miluje, ačkoli je to něco, nad čím mám částečnou, ale úplnou kontrolu. Ovšem když se tímto zabývám, mým cílem by neměl být vnější cíl přimět ji, aby mě milovala. Nehledě na to, jak moc se snažím, mohl bych v tomto směru neobstát, což by mělo za následek, že budu velmi rozrušený. Místo toho by mým cílem měl být vnitřní cíl: chovat se, a to co nejlépe, milujícím způsobem. Podobně s úctou k mému nadřízenému by mým vnitřním cílem mělo být, že budu svou práci dělat, jak nejlépe dovedu. To jsou totiž cíle, jichž mohu dosáhnout nehledě na to, jak moje žena a šéf budou reagovat na moje snahy. Vnitřním osvojením svých cílů v každodenním životě je stoik schopen zachovat si klid, zatímco se zabývá věcmi, nad nimiž má pouze částečnou kontrolu.

Podstatu trichotomie kontroly pak Irvine shrnuje takto: Praktikující stoik bude neustále myslet na trichotomii kontroly, zatímco vykonává své každodenní činnosti. Sestaví si jakýsi žebříček, v němž rozdělí elementy svého života do tří kategorií: Ty, nad nimiž má naprostou kontrolu, ty, nad nimiž nemá žádnou kontrolu, a ty, nad nimiž má jistou, ale ne plnou kontrolu. Věci z druhé kategorie, totiž ty, nad kterými nemá žádnou kontrolu, vloží stranou jako takové, jimiž nemá cenu se trápit. Tím, že tak učiní, se ušetří velké dávky úzkosti. Místo toho se bude zabývat věcmi, nad nimiž má naprostou kontrolu, a věcmi, nad nimiž má jistou, ale ne úplnou kontrolu. Když se zabývá věcmi v poslední kategorii, obezřetně si vytvoří vnitřní, nikoli vnější cíle, a tím pádem se vyhne nezanedbatelnému množství zklamání a roztrpčení.

Co si tedy z dnešní episody odnést? Po mém soudu především to, že má smysl uvažovat nad věcmi a aspekty, které se objevují v našem životě, a zvažovat, do jaké kategorie ze třech dnes představených je můžeme zařadit. Těmito kategoriemi jsou věci, nad kterými máme úplnou kontrolu, což jsou věci dotýkající se především našeho nitra, našich cílů a pocitů, našich názorů a tužeb. Dále se jedná o věci, nad kterými nemáme kontrolu žádnou, to jsou věci vnější, na které nemá smysl vynakládat své úsilí, neboť úsilí na ně vynaložené se velmi pravděpodobně nesetká s žádným úspěchem, který by to úsilí odměnil. Konečně pak kategorie třetí: jedná se o věci, nad kterými máme částečnou, ne úplnou, kontrolu. Zde je obzvlášť důležité nastavení cílů: nestanovovat si cíl v té části, která odpovídá tomu, nad čím kontrolu nemám. Používal jsem příklad s tenisovým turnajem, nestanovovat si tedy cíl tenisový turnaj vyhrát. Kontrolu mám nad tím, jak budu hrát, kolik toho sám věnuji hře, je proto lepší, jak si stoičtí filosofové myslí (byť tedy nepoužívají příklad s tenisovým turnajem, protože tenis přeci jen v antice ještě neexistoval), stanovit si za cíl, že budu hrát tak, jak nejlépe dovedu, hrát tak, abych byl spokojený, předvídavě se pohybovat po tenisovém kurtu a podobně, nikoliv dosažením cíle vítězství v turnaji, které ve velké míře podléhá vnějším vlivům.

Myslím si, že je velmi důležité si na pár minut sednout, zamyslet se nad věcmi, které se ve vašem životě vyskytují, a uvažovat o nich právě v intencích dnes představených tří kategorií. Zvážit, nad čím kontrolu mám, nad čím nemám. Sepsat si seznam toho, nad čím kontrolu mám, ale nevěnuji se tomu a zároveň si myslím, že bych se tomu měl věnovat více, a seznam věcí, nad kterými nemám žádnou kontrolu, přesto se jim věnuji, přesto na ně vynakládám své úsilí, a zvážit, zda mi přinášejí něco dobrého. Pokud něco dobrého přinášejí, příjemné emoce, dělají mi radost, bylo by hloupé a nerozumné je ze svého života vyřazovat nebo se jim bránit. Pokud mi ovšem radost nedělají, rozčilují a obtěžují mne, pak stojí za to zvážit, zda má smysl jim ve svém životě věnovat čas a prostor. Věřím, že alespoň toto zamyšlení, nebo tento způsob uvažování, vás může obohatit tak, jako v poslední době obohatil mne.